L’abbaye du Thoronet
Église Saint-Pierre de Firminy – Le Corbusier
Chapelle Notre Dame du Haut, Ronchamp – Le Corbusier
Sainte Marie de La Tourette, L’Arbresle – Le Corbusier
Abbaye Notre Dame de Sept-Fons
Chapelle du Rosaire de Vence – Henri Matisse
Sainte Baume La grotte de Sainte Marie Madeleine
Colmar – Grünewalds Isenheimer Altar – Musée Unterlinden – Herzog & de Meuron
Église Notre-Dame de Toute Grâce du Plateau d’Assy
Église du Sacré-Cœur d’Audincourt
Therme Vals – Peter Zumthor
Oltáře „čelem k lidu“ jsou vedle zavedení národních jazyků nejvýraznějším projevem pokoncilní liturgické reformy. Odkud se tato změna vzala? Představuje opravdu návrat k původní praxi církve? A pokud se budeme ptát více do hloubky: jakou roli hraje v liturgii prostor, pohyb a směr? S jakými přístupy a uspořádáními liturgického prostoru se můžeme setkat v minulosti i v současnosti?
Pavel Kopeček je kněz, farář v Podolí u Brna a odborný asistent na CMTF UP v Olomouci. Zabývá se liturgikou, sakrální architekturou a liturgickým uměním.
Norbert Schmidt je architekt a redaktor revue Salve. Vede Centrum teologie a umění při KTF UK v Praze.
foto © Hana Lebriez
Raum und liturgische Feier sind auf vielfältige Weise miteinander verbunden. Die jeweilige Liturgie nutzt und konstituiert den liturgischen Raum. Der Raum wiederum prägt die Liturgiefeier, eröffnet ihr gestalterische Möglichkeiten, begrenzt sie aber möglicherweise auch.
Das Wechselspiel von Raum und Liturgie, das sich sowohl für die Geschichte als auch für die Gegenwart in immer neuen Konstellationen beobachten lässt, wird innerhalb der Kirche wahrgenommen. Es wirkt aber auch in die Gesellschaft hinein. Das zeigen Großveranstaltungen wie Katholikentage, in denen der öffentliche Raum zum Raum der Liturgie wird. Das belegt die Diskussion um Kirchenneubauten oder Umbauten wie etwa um die Propsteikirche in Leipzig. Und die gesellschaftliche Dimension ist ebenfalls dort zu beobachten, wo die liturgische Nutzung von Räumen umstritten ist wie beim sog. „Paulinum/ Aula / Universitätskirche St. Pauli“ in Leipzig.
Die Tagung thematisiert unterschiedliche theologische und gesellschaftliche Fragen um Raum und Liturgie. Anhand einzelner Räume in Erfurt und Leipzig sollen die aktuellen Diskussionen in Kirche und Gesellschaft aufgegriffen werden.
Donnerstag, 27. April
(Naumburger Dom)
Bildungshaus St. Ursula, Erfurt
18:00 Uhr | Prof. Benedikt Kranemann: Begrüßung und Einführung
19:30 Uhr | Prof. Benedikt Kranemann: Liturgischer Raum und seine theologische Bedeutung – Sondierung des Feldes
20:30 Uhr | Sebastian Holzbrecher: Beanspruchter Raum – die Anger-Prozession der Jesuiten im bikonfessionellen Erfurt des 17. Jahrhunderts
Freitag, 28. April
Krypta des Doms in Erfurt
08:30 Uhr | Eucharistischer Gottesdienst in der Krypta des Domes – Tomáš Petráček
09:00 Uhr | Besichtigung des Domes
Öffentlichkeit als Raum des Feierns – Bildungshaus St. Ursula
10:00 Uhr | Norbert Schmidt: Kirche und liturgischer Raum – Kritische Anfragen angesichts der aktuellen Herausforderungen
10:45 Uhr | Brigitte Benz: Domplatz als öffentlicher Ort des Feierns: exemplarisch an Trauerfeier – Erfahrungen und theologische Reflektion
14:30 Uhr | Besichtigung der Reglerkirche
Gespräch mit Pater Jeremias (Katholiken zu Gast in einer Evangelischen Kirche)
16:30 Uhr | Besichtigung der Predigerkirche mit Führung
17:00 Uhr | Filip Boháč OP und Petra Pavlíčková OSB: „Kunst und Spiritualität / Kunst und Theologie / Predigt durch Schönheit“
20:00 Uhr | Die Böhms – Werke und Wirken einer deutschen Architektenfamilie (Dokumentarfilm)
Samstag, 29. April
Fahrt nach Leipzig – Kirchen als Räume der Öffentlichkeit
10:00 Uhr | Das Paulinum / die Leipziger Universitätskirche – Kirche oder Konzertsaal?
Gespräch mit Dr. Ulrich Stötzner, Vorsitzender des Paulinervereins
12:30 Uhr | Besuch der Nikolaikirche – Kirche als „Frei-Raum“
kurze kirchenhistorische und liturgiewissenschaftliche Impulse – Sebastian Holzbrecher
15:00 Uhr | Thomaskirche
Besuch der Kantate BWV 112 „Der Herr ist mein getreuer Hirt“
(Thomanerchor und Solisten)
16:30 Uhr | Leipziger Propsteikirche
Gespräch und Diskussion mit Propst Gregor Giele
18:00 Uhr | Abschluss der Tagung – gemeinsames Abendessen
Sonntag, 30. April
10:00 Uhr | Eucharistiefeier in der Kirche St. Wigbert – Prof. Norbert Clemens Baumgart
Besichtigung der Gedenkstätte Buchenwald
Montag, 1. Mai
Weimar – Herderkirche, Jakobskirche, Park an der Ilm
Winckelmann – Moderne Antike
foto © Norbert Schmidt, Sebastian Holzbrecher a archiv internetu
Zusamenhänge und Rückblicke:
„Mit dem Geheimnis leben“ – Säkularisierung als Chance
„Erfurt – Prag III“ – Theologische Tagung, 16. April – 18. April 2015, Prag
Räume zwischen Kirche und Gesellschaft
„Erfurt – Prag II“ – Theologische Tagung, 29. November – 2.Dezember 2012, Erfurt
Diasporasituation und Säkularisierungsprozesse in Tschechien und Deutschland
„Erfurt – Prag I“ – Theologische Tagung, 23. – 26. Juni 2011, Prag
Nakladatelství Triáda, Praha 2016
English summary
The book by Norbert Schmidt, an architect and head of the Centre for Theology and Arts at the of Charles University follows artistic interventions in the Church of the Holy Saviour in Prague (also known as the St. Salvator Church) by the Charles Bridge from 2009 to 2016, and in several cases also artistic and architectural feats in other religious as well as non-religious spaces which have roots in the experience of the academic church.
The monograph begins with two more extensive and theoretical chapters. The first depicts the history of the Clementine church and provides an opportunity to perceive its complex genius loci, including the most recent part, which since the fall of the Iron Curtain has been represented by the theologian Tomáš Halík. It was him who has transformed the Prague academic church into a place of an open dialogue of theology, spirituality with the contemporary pluralistic society and culture. The second chapter expands on this view by adding a few foreign examples, which have become truly significant for the author as inspiration, theoretical background and a source of necessary feedback. It portrays the thought of the French Dominican Marie-Alain Couturier, who has worked with leading avantgarde artists such as Le Corbusier, Fernand Leger or Henri Matisse. Through the theologian Romano Guardini and the architect Rudolf Schwarz we look into the German-speaking area, at the beginnings of the Liturgical Movement and new thought about sacral architecture, where it is precisely the space which becomes the key category of all Christian art. It might be said that the today much discussed spatial turn was here performed decades earlier than in other subjects of study. The fact that inside the church could be found men capable of running a progressive gallery of the highest world level is proven for example by Msgr. Otto Mauer, the preacher of the Saint Stephen’s Cathedral in Vienna, who was friends with artists such as Joseph Beuys, Arnulf Rainer or Fritz Wotruba. The author of the book considers the recently bulit Trappist monastery in the Czech farmstead Nový Dvůr not only a masterpiece by the British architect John Pawson, but first and foremost a result of the Trappist monks’ attempts at a modern adequate environment for their spirituality and also an unexpected proof of the French Dominican’s living legacy. Two examples from Cologne contributing to the current debate on the existential and spiritual aspect of art are given at the end of this part. The Jesuit Friedhelm Mennekes founded here the Kunst-Station Sankt Peter (“an Art station”), where he has so far invited the most contemporary artists, such as Anish Kapoor, Eduardo Chillida or James Lee Byars, and stressed the dynamic treatment of art in sacral space. Also, the Art museum Kolumba led by its director Stefan Krause has now for ten years been presenting its collection in a new building by the architect Peter Zumthor in impressive unusual constellations and changing concepts.
The interventions in the Church of the Holy Saviour were lucky to approach the top artists of the Czech art scene, such as Václav Cigler, Stanislav Kolíbal, Jindřich Zeithamml and Adriena Šimotová right at the beginning. Even though their work was not extensive, the respect to the target and the quality of performance were set high right from the beginning. The artists conceived the understanding of a work of art, an intervention, predominantly as an existential impulse in space, which further leads to new perspectives, encounters, communication with visitors and the particular space. This could be later followed by younger authors with bigger space experiments. After a vast, simple, Lenten canvas, which brought to the academic church a sense of silence, reduction and a crucial visual transformation of the church, the painter Patrik Hábl replaced all the historical altar paintings by his abstract contemporary paintings. The following year, the painter Jaromír Novotný borrowed a traditional form of church vanes in order to bring his work directly to the pews among people. Different reductive approaches in this historical church thus paradoxically showed a wide range of options of transforming and making the atmosphere of a historical environment new.
A complete opposite end of the same experience was presented by a series of interventions by South Korean artists. Choi Jeonghwa with his balloon flower called Beautiful! Beautiful Life filled the space of the Church of the Holy Saviour with simple joy and happiness. Another of his works, a twelve-meter red breathing lotus placed in the forespace of the Benedictine Břevnov Monastery, evoked a spontaneous encounter of Western and Eastern spirituality. Hong Soun brought to the windows of the baroque, richly ornate refectory of the Dominican Monastery in the Old Town not only another rich art layer, but also a pressing issue of socially disadvantaged children. Kim Byoungho gave sound and image to a semi-dilapidated Casa Sancta in a monastery church in the town of Slany. This invasion of Asian visuality into Czech historical environmentshowed among other things appealing simple courage to handle given heritage sensitively, yet without unnecessary prejudice and narrow-mindedness. It revealed creativity and courage inherent to the thought of baroque artists, which we mostly forgot under too much rational thinking and considerations. Norbert Schmidt also touches upon the issue of light in historical and nowadays used spaces (interventions by Vladimír Burian and Matěj Forman), he studies the difference between sacral and exhibition space (Convent of Saint Agnes of Bohemia and the monastery in Slany) and also the issue of music transforming the perception of space, the way it can build new spaces of unknown distances between real walls (Berg Orchestra, the composers Slavomír Hořínka and Michal Rataj). Also, the author deals with theatre, liturgy as a kind of performance and the world of wandering clowns and entertainers (Puppet theatre of Matěj and Petr Forman).
Based on the experience of the Church of the Holy Saviour with contemporary art in the historical context several smaller projects have appeared. An intervention above the graves of the deceased in a fatal battle at Bila Hora in Prague in 1620 touches a neuralgic point in Czech as well as world history, a question about the verity of memory and the sources of one’s identity is raised (Patrik Hábl, Michal Rataj and Norbert Schmidt). At a cemetery above the town of Volyně in Šumava mountains we may find a contribution by the author of this book himself — by an architectural intervention in the Gallery Na shledanou — to an unusual attempt to give a new aim to a desolated communist building, which has never become a place of a final farewell: a cemetery as well as contemporary art as a reason to meet and think.
In the tiny village called Číhošť, the task was to create a grave and a place for the remains of the priest Josef Toufar, who had become a victim of the communist repression in the 1950s. His belated burial was turned into a joyful event, that showed that evil and hate do not have to have the last say, that we may enter the past and try to correct it, compensate or make deeds right again. A separate chapter is also devoted to the question of the traditional topic of the cross (Václav Cigler, Stanislav Kolíbal and a new cross for the spire of the Saint Jacob Church in the historical centre of Kutná Hora).
At the end of the book, we get back to the academic church by the royal bridge below the Prague Castle. The threefold chord of rather strong, yet deeply sensitive space installations again reveals the great potential that contemporary quality art interventions may bring into a historical space. Michal Škoda placed a double-sided mirror next to the entrance, and it showed its cold surface not only to visitors, but also to the whole illusive baroque liturgical landscape of the church. Pavel Mrkus transformed the vault of the church into torn skies or a raging sea with the use of monumental videomapping. For some, this artwork became a reflection of their own soul or even of a topical escalating situation caused by the refugee crisis.
The German artist Christian Helwing divided the whole space of the church by a red line, which oscillated on the border of an abstract geometrical abbreviation of the church architecture and an emotional membrane which sparks in the viewers a range of poetic associations. The space dynamics, its experience through a work of art, erasing the border between a work of art, a sculpture and architecture thus becomes an existential tool, which is enriching both for the usual as well as coincidental visitors of the old church.
In a contemplation before the end of the book, the author is encouraging us to listen intently to the present moment, when we do not run away to the past, often far too comfortable securities, nor future utopias, which hinder our experience of the present.
He stresses patient, humble, yet careful “monk” labor. As experience gathered in this book shows, we may be rewarded by new findings and insights into new unexpected connections. And perhaps even that rare moment when aesthetic awe meets with the thing we have so many uncertain terms for: radical proximity, absolute presence, enlightenment, awakening, ecstasy, conversion, contemplation, mercy or the God’s hand’s touch. The monograph is concluded by an interview with Adriena Šimotová, who managed to discover brand new spaces of work and thought at the end of her life, which was complicated by her weaknesses. Again, the opportunity of art to become an existential mirror of human experience is stressed in the book. Šimotova even claims that: “The more personal I am, the more universal.“
Jan Skřivanek, the editor-in-chief of the Czech monthly Art & Antiques, in the Preface says that the book A Plea for the Present is not “a list catalogue, but more of a travelogue portraying the author’s searching and finding ‚places for art‘. Norbert Schmidt is an architect by trade, but his focus is much wider — from art history and theory to theology. Theoretical reflection meets in his approach with practical experience with implementations of the contemplated concepts. He writes with admitted personal interest about issues in which he is engaged and which are important for him. The result is a compelling and inspiring book which offers more than just a list of several interesting interventions in the religious context. In my opinion, the core of A Plea for the Present is not the question if contemporary art belongs to a church (of course it does, why should it not?), but the defence of art as something indispensable to our lives. Not as a kind of entertainment or representation, but as a way of understanding and experiencing the world.“
INSTALACE U NEJSV. SALVÁTORA
KATALOG
POZOR: PŘÍSTUP DO SAKRISTIE BUDE UMOŽNĚN Z NÁDVOŘÍ KLEMENTINA.
V KOSTELE BUDE PROBÍHAT KONCERT.
U příležitosti vzácného nálezu gotického fragmentu Krista v kostele Nejsv. Salvátora a na závěr jeho veřejné prezentace v presbytáři kostela se v salvátorské sakristii uskuteční malé kolokvium. Večer bude rozdělen na dvě části. V první se zaměříme na samotný fragment Krista, ve druhé se budeme věnovat otázce, co všechno dnes víme o slavném dominikánském konventu sv. Klimenta, který stál v místech dnešního jezuitského Klementina. Pozvání k debatnímu stolu přijali přední odborníci na danou problematiku.
První část večera otevře prof. Jan Royt, historik umění a prorektor Karlovy univerzity, který provedl první analýzu nalezeného fragmentu a datoval ho mezi roky 1370-1380. Nad možnými souvislostmi, analogiemi a otevřenými otázkami s ním následně budou debatovat nestor české uměnovědy prof. Ivo Hlobil a současný ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze Dr. Marius Winzeler. Moderovat bude mladý historik umění Filip Srovnal, který se specializuje právě na období vrcholné gotiky.
Druhou část večera otevře archeolog Jan Havrda z Národního památkového ústavu, který vedl poslední archeologické výzkumy v Klementinu. Komparaci české středověké situace s polským dominikánským prostředím nabídne Dr. Marcin Szyma z Jagelonské univerzity v Krakově. Do debaty nad dosavadními poznatky se zapojí také historik monastické architektury Dušan Foltýn z Centra medievistických studií a architekt Ondřej Šefců, současný ředitel NPÚ v Praze, který se dlouhodobě věnuje právě Starému Městu, Karlovu mostu a Klementinu. Moderovat bude architekt Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK.
Po každé panelové debatě bude vyhrazen čas i pro otázky a případné připomínky všech přítomných v auditoriu. Připomínáme ještě, že k salvátorskému nálezu vydalo Nakladatelství Krystal OP, obsáhlý KATALOG, jenž je k dostání v akademickém kostele. Najdete v něm mimo jiné dva zásadní příspěvky prof. Jana Royta a archeologa Jana Havrdy, které chystanému kolokviu poslouží jako výchozí základ.
program:
18:00 Kristus v Getsemanech
teze I.: prof. Jan Royt
teze II.: prof. Ivo Hlobil
panelová debata: prof. Ivo Hlobil, prof. Jan Royt a Marius Winzeler
moderuje: Filip Srovnal
19:30 dominikánský klášter sv. Klimenta
teze I.: Jan Havrda
teze II.: Marcin Szyma
panelová debata: Dušan Foltýn, Jan Havrda, Marcin Szyma a Ondřej Šefců
moderuje: Norbert Schmidt
kolokvium pořádá:
Akademická farnost Praha a Centrum teologie a umění při KTF UK
foto © Martin Staněk
Ohlasy a souvislosti:
Andrea Holasová: Kolokvium: Fragment Krista a dominikánský klášter sv. Klimenta
Odbor archeologie NPÚ Praha, Národní památkový ústav v Praze, 3. května 2017
Debatní setkání nad novou knihou Pavly Melkové Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody nebude jen o této nezvyklé publikaci, u jejíhož vzniku se sešla architekta, která se dlouhodobě zajímá o umění, praxi i teorii, a umělec, jehož bytostným celoživotním zájmem je prostor a který vedle toho všeho ještě vede prestižní Galerii současného umění a architektury v Českých Budějovicích. Budeme se autorů ptát, jaká témata je dnes nejvíce zajímají, jakým aktuálním úkolům se právě věnují a kde spatřují akutní problematické momenty u daného tématu.
Pokusíme se také alespoň trochu rozkrýt vztah mezi uměním, prostorem, jeho tvůrcem a divákem. Pokusíme se formulovat jaké možnosti tato „mezioborová interakce“ může jednotlivému člověku nabízet. Stranou samozřejmě nezůstane ani široká společenská relevance uměleckého díla: Veřejný prostor, péče o veřejnou debatu je totiž dalším společným jmenovatelem obou autorů.
U příležitosti debatního setkání bude v prostoru foyeru D8 krátkodobě instalován jeden Škodův obraz, a to nejen jako připomínka, že ani sebelepší publikace setkání s uměleckým dílem tváří v tvář nenahradí.
Michal Škoda: 839
Michal Škoda se během svých uměleckých aktivit postupně věnuje sochařství, malbě, instalacím a v poslední době především kresbě, fotografii a autorským knihám, jež sám považuje za nejdůležitější část své tvorby. Výraznou součástí jeho práce jsou příležitostně se vynořující místně specifické intervence. Má za sebou nespočet výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě tuzemských a zahraničních sbírek. Vedle své autorské tvorby Michal Škoda působí od roku 1998 jako hlavní kurátor Galerie současného umění a architektury – Domu umění města České Budějovice, která se za dobu jeho působení stala prestižní institucí s výrazným mezinárodním přesahem.
Pavla Melková je architektka, věnuje se také výtvarné a teoretické činnosti. Je společníkem architektonické kanceláře MCA atelier, ředitelkou Sekce detailu města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a vedoucí předmětu Koncept a interpretace na Fakultě architektury ČVUT. Napsala řadu knih, např. Bastion XXXI U Božích muk (MCA 2012), Prožívat architekturu (Arbor vitae 2013), či Stůl u okna, na stole kniha (Arbor vitae 2014).
Norbert Schmidt je architekt, redaktor revue Salve a vedoucí Centra teologie
a umění při KTF UK.
Pořadatelé: Centrum teologie a umění při KTF UK a platforma Dominikánská 8
Pavla Melková
Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody
Arbor vitae 2016
Kniha Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody není klasickou monografií výtvarníka ani katalogem děl doprovozeným kunsthistorickým rozborem a není ani teoretickou úvahou o prostoru a architektuře, doplněnou výtvarnými ilustracemi. Překračuje žánry, respektive pokouší se o žánr specifický. Je vlastně knihou o hledání jazyka, a to v několika úrovních. Je hledáním jazyka interpretace vnímání a prožívání reálného prostoru člověkem v něm přítomným, a to skrze výtvarný projev a zároveň skrze slovo, interpretující jak výtvarné dílo, tak prostor našeho života samotný. Současně tak zkoumá přesahy a společnou řeč napříč obory – architektury, výtvarného umění a literatury, na cestě ke společnému úběžníku, kterým je tázání se po roli a významu prostoru v životě člověka. Možná i tento text samotný lze navíc chápat jako samostatný subjekt, vedle výtvarných děl a reálného prostoru, kdy součet či průnik všech tří rovin může v knize vytvořit nový celek – prostor k prožití.
Cílem knihy je hledat možné odpovědi na aktuální otázky ztraceného vědomí zakotvenosti člověka ve fyzickém prostoru současného světa, zejména architektury, respektive veškerého vystavěného prostředí a neschopnosti ho vědomě prožívat a porozumět mu. Díla Michala Škody z posledního období, tedy grafitové kresby, architektonické intervence a autorské knihy, mohou být v tomto kontextu vnímána jako komunikativní reprezentace žitého prostoru, nabízející jazyk jeho čtení v abstraktní rovině, který může divákovi rozšířit schopnosti vnímání jeho vlastního reálného světa. I když nejsou primárně programovou reakcí na aktuální dění ve společnosti, přesto tak Škodovy práce reagují na nejpalčivější otázky současnosti, jakkoli tomu jejich abstraktní a reduktivní forma na první pohled nenapovídá.
foto © Hana Lebriez
Ohlasy a souvislosti:
Michal Škoda
Akademický kostel Nejsv. Salvátora
Popeleční středa – Velikonoce 2015
Salvátorský cyklus postních zamyšlení, ke kterým jsme již potřetí pozvali několik zajímavých hostů, se inspiruje jak tradicí postních kázání, tak i letošní instalací fragmentu Krista v Getsemanech. Konat se bude po pět postních čtvrtků v kostele před adorací, tedy od 19.30 hodin. Setkáme se v presbytáři u instalace, vstup je kostelem z Křižovnického náměstí.
9. března – P. Jan Kotas, rektor arcibiskupského semináře v Praze – AUDIOZÁZNAM
16. března – František Tichý, ředitel gymnázia Přírodní škola – AUDIOZÁZNAM
23. března – sr. Petra Pavlíčková OSB z komunity Venio na Bílé hoře – AUDIOZÁZNAM
30. března – Benedikt Mohelník OP, provinciál dominikánského řádu – AUDIOZÁZNAM
6. dubna – sr. Irena Göbelová CSTF z Karmelu Edith Stein – AUDIOZÁZNAM
V Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora byl představen šest století starý gotický reliéf zobrazující Ježíše Krista v Getsemanech. Tento loni náhodně objevenýfragment se
v kostele Nejsvětějšího Salvátora stane průvodcem postní dobou. Vernisáž instalace gotického fragmentu bude součástí Popelce umělců 1. března 2017 od 20.30 hodin a bude navazovat nabohoslužbu s udílením popelce, kterou bude od 19.00 hodin sloužit Tomáš Halík. Objevený fragment bude v kostele Nejsvětějšího Salvátora umístěn od 1. března do 14. dubna, tedy do Velkého pátku.
Patrně jediný dochovaný sochařský fragment z někdejšího dominikánského kláštera zničeného během husitských válek považuje prof. Halík za naléhavý vzkaz z dávné minulosti.„Nemohu se ubránit myšlence, že tento nález má charakter znamení,“ říká Halík s odkazem na souvislost mezi naší dobou, na niž, jak říká, padá temný stín násilí, a mezi fragmentem zobrazujícím Krista zápasícího s úzkostí v předvečer smrti.
Pro kunsthistorika prof. Jana Royta je reliéf nalezený v sakráriu kostela Nejsv. Salvátora „bezpochyby jedním z nejvýznamnějších objevů doposud neznámé památky středověkého sochařství v posledních deseti letech“. Reliéfní deska mohla být součástí výzdoby tympanonu portálu či oltářního retáblu. Fragment zachycuje postavu klečícího muže „oblečeného do širokého jemně zřaseného hrubého šatu, který zcela potlačuje tělesné jádro postavy“. Podle Royta hlava zobrazená z profilu s tváří obrácenou vzhůru prozrazuje duchovní usebrání. Nejbližší výtvarné analogie lze nalézt na tzv. Týnském tympanonu. Prof. Royt datuje památku do let 1370 až 1380, tedy na samý počátek “krásného stylu”.
Klášter dominikánů byl ve 14. století jedním z intelektuálních center Prahy. V letech 1311–1342 zde bylo sídlo inkvizičního úřadu a také řádové teologické učiliště, přivtělené po roce 1348 ke Karlově univerzitě. Řádoví teologové ostře polemizovali s reformátory Konrádem Waldhauserem, Matějem z Janova či s Mistrem Janem Husem. To byl zřejmě hlavní důvod, proč byl klášter 8. srpna 1420 poničen pražskou lůzou.
Getsemanská zahrada v Jeruzalémě se nachází na úpatí Olivetské hory. Podle Bible zde Ježíš bděl a modlil se tu noc, kdy byl zatčen a později ukřižován. Podle Lukášova evangelia Ježíšova muka v zahradě Getsemanské byla tak strašná, že „jeho potem byly velké krůpěje krve padající na zem“.
Vernisáž instalace gotického fragmentu bude 1. března od 20.30 hodin součástí Popelce umělců. Toto setkání se ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora poprvé uskutečnilo v roce 1995. Navazuje na západoevropskou tradici vzniklou před devadesáti lety v Paříži při bohoslužbách za umělce padlé během 1. světové války. Také u nás je Popelec umělců příležitostí k setkání umělců různých oborů, směrů a generací, k meditativnímu zastavení a k dialogu mezi světem umění a světem víry. (Aleš Pištora)
Tisková konference, 28. února 2017, foto © Matouš Bičák
U příležitosti instalace vychází také v nakladatelství Krystal OP obsáhlý katalog.
Kontakt pro media:
ThLic. Mgr. Martin Staněk
pastorační referent
ŘK akademická farnost Praha
Křižovnická 1040/2
110 00 Praha 1
www.farnostsalvator.cz
+420 222 221 339
+420 603 804 190
Nakladatelství Triáda, Praha 2016
Kniha dokumentuje umělecké a prostorové intervence v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu v letech 2009–2016 a v několika případech i umělecké a architektonické počiny v jiných církevních i necírkevních prostorech, které však se zkušenostmi z akademického kostela souvisejí a z nich také vyrůstají.
Svazek uvozují dvě rozsáhlejší a teoretičtější kapitoly: První nastiňuje dějiny klementinského kostela a dává nahlédnout do jeho vrstevnatého genia loci. Druhá tento pohled rozšiřuje o několik příkladů ze zahraničí, které se staly pro autora knihy jako organizátora salvátorských uměleckých událostí důležitou inspirací, teoretickým zázemím a také zdrojem potřebné zpětné vazby. Následuje oddíl věnovaný klasikům české výtvarné scény, jako jsou Václav Cigler, Adriena Šimotová, Jindřich Zeithamml nebo Stanilav Kolíbal. Dále jsou zaznamenány intervence mladší generace umělců jako Matěj Forman, Petr Nikl, Patrik Hábl, Jaromír Novotný, Pavel Mrkus nebo Michal Škoda. Nechybí ani zahraniční autoři jako Choi Jeonghwa a Christian Helwing nebo intervence hudebních skladatelů Slavomíra Hořínky či Michala Rataje. Knihu doprovází cyklus fotografií Petra Neuberta, který svým objektivem soustavně salvátorské umělecké dění zaznamenával.
Redaktor časopisu Art & Antiques Jan Skřivánek v předmluvě ke knize shrnuje: „Jádrem Přímluvy za současnost pro mě není otázka, zda současné umění patří do kostela (samozřejmě, že ano, proč by pravě sem patřit nemělo?), ale obhajoba umění jako čehosi nenahraditelného v našich životech. Ne jako prostředku rozptýlení či reprezentace, ale jako způsobu poznání a prožívání světa.“
Rozhovor s Norbertem Schmidtem o vzniku knihy najdete zde.
145 x 190 mm, pevná vazba, 440 stran
ISBN 978-80-7474-185-2
edice Delfín
Typografie Otakar Karlas
Vydání podpořily Ministerstvo kultury ČR, Katolická teologická fakulta v Praze,
Akademická farnost Praha a Nadační fond Tomáše Halíka.
Ohlasy a souvislosti:
František Burda: Každý umělec je inspirovaný
Universum 4/2017, s.30-33.
V anketě Kniha roku Lidových novin 2017
Přímluvu za současnost uvedli František Burda a Daniel Soukup.
Lidové noviny, 16. 12. 2017.
Atmosféry prostoru
Debatní setkání s Norbertem Schmidtem nad jeho novou knihou Přímluva za současnost.
pořádá Spolek Spona, Šmidingerova knihovna, hrad Strakonice
14. prosince 2017
Michal Žák: Prečo vzniká tak málo dobrých cirkevných stavieb?
Konzervatívny denník Postoj, 10. listopadu 2017
Norbert Schmidt: Vaňkovy brýle aneb o instrumentalizaci
Artalk.Magazine, 29. června 2017
Martin Vaněk: Umění a kurátorství s pomocí Boží
Artalk.Magazine, 16. června 2017
Nová knížka o uměleckých intervencích do sakrálního prostoru.
Rozhovor Petra Šrámka s Norbertem Schmidtem.
Český rozhlas Vltava Mozaika, 29. května 2017
Jak rozehřát studený chrám barvami. Rozhovor Petra Viziny s Norbertem Schmidtem.
Česká televize 24, Kultura Plus, 20. května 2017
Proslov při uvedení knihy, 1. března 2017
„Vidíme jen nový obraz.“ Rozhovor Víléma Faltýnka s Norbertem Schmidtem.
Nakladatelství Triáda, 3. dubna 2017
otevřeno denně 14:00 -17:00 hodin
Aktuální postní intervence ve studentském kostele v Českých Budějovicích v sobě nese hned několik vrstev. Svou podobou a dobou, po kterou ji můžete v kostele Sv. Rodiny spatřit, navazuje na prastarý zvyk zahalovat presbytáře kostelů velkými postními plátny. Ta přidávala k půstu těla i půst zraku. Pozdně středověká postní plátna byla bohatě posetá výjevy, znázorňujícími jako biblia pauperum, bible chudých, dějiny spásy. Známé je např. Velké žitavské postní plátno z roku 1472 s devadesáti biblickými zobrazeními od Stvoření po Poslední soud. Nejstarší postní plátna, která se objevují už na přelomu tisíciletí, však byla prostá, v přírodních barvách bez jakýchkoli ilustrací či symbolů kříže. V českém prostředí na tuto tradici např. navázala v roce 2012 instalace v Akademickém kostele Nejsv. Salvátora v Praze.
„Plátno“ vystavené v budějovickém kostele však původně žádným postním plátnem nebylo. Jde o otisk, pravděpodobně největší současnou litografii, pořízenou z jiné umělecké intervence. V roce 2014 malíř Patrik Hábl, skladatel Michal Rataj a architekt Norbert Schmidt dočasně upravili místo posledního odpočinku vojáků padlých v bitvě na Bílé hoře
8. listopadu 1620. V kostele Sv. Rodiny se setkáváme právě s otiskem (a to včetně otisku zvukového) z této události, setkáváme se s pokusem přenést něco z dnešního bělohorského ekumenického mementa do budějovického studentského kostela.
„Jsou dvojí katastrofy, ničící – a tvořící. Očistné katastrofy, jejichž láva spaluje jakési otrávené vegetace života. Vaše vás nezničila, jste. Z čeho vás očistila? Přemýšlejte!“ Tak o dědictví Bílé hory kdysi uvažoval spisovatel Miloš Marten. Jako počátek přemýšlení nad tím, co nového nám aktuální „zahalení“ kostela Sv. Rodiny „odhaluje“, si tuto výzvu můžeme přisvojit i my.
Pořadatelé intervence:
Studenstký kostel sv. Rodiny a Dům umění v Českých Budějovicích
Spolupráce:
Centrum teologie a umění při KTF UK
V souvislosti s aktuální intervencí se bude v sobotu 4. března od 16:00 hodin ve studentském kostele konat debata s názvem Současné umění a sakrální prostor. K debatnímu stolu usednou Patrik Hábl, Norbert Schmidt a Michal Škoda. Debatu povede Petra Lexová. Debata je pořádána ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií.
foto © Petr Neubert
Malíř a grafik Patrik Hábl (* 1975) vystudoval VŠUP v Praze u prof. Pavla Nešlehy. Hábl pravidelně vystavuje doma i v zahraničí. V letošním roce uspořádal samostatné výstavy také v Miláně a v Haagu. Zkušenosti se vstupy současného umění do významných historických objektů prokázal ve svých mnohých projektech jako např. pro akademický kostel Nejsv. Salvátora či klášterní kostel ve Speinshartu, nebo intervencemi do stálých expozic Národní galerie v Praze. Souběžně s budějovickou instalcí realizuje Patrik Hábl nové postní plátno pro Akademický kostel v Grazu. Alšova Jihočeská galerie hostila do 26. února 2017 Háblovu velkou výstavu V architektuře malby. Hábl působí pedagogicky na VŠUP v Praze. (http://www.patrikhabl.com/)
Michal Rataj (* 1975) vystudoval hudební vědu na FF UK a skladbu na AMU v Praze u prof. Ivana Kurze a prof. Milana Slavického. Absolvoval studijní pobyty ve Velké Británii, Německu a USA. Je autorem především instrumentální a elektroakustické hudby, jedním z jeho zájmů je i gregoriánský chorál. V letech 2000 – 2014 pracoval jako hudební režisér a producent Českého rozhlasu a podílel se na vedení mezinárodní producentské skupiny EBU Ars Acustica. V současné době vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu na katedře skladby HAMU a na NYU Prague. Zkomponoval množství hudeb pro film a rozhlasové hry a jeho skladby byly provedeny a vysílány v řadě zemí po celém světě. (http://michalrataj.com)
Norbert Schmidt (* 1975) je architekt a redaktor teologické revue Salve, vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK. V současné době pracuje v AP ateliéru Josefa Pleskota, kde spolupracoval právě i na rekonstrukci kostela Sv. Rodiny. V jihočeské galerii Na Shledanou realizoval v roce 2014 výstavu Überraum. V pražském akademickém kostele doprovází pravidelné intervence současných umělců. Nicméně letos je paralelně s budějovickou intervencí v kostele Nejsv. Salvátora u Karlova mostu možné spatřit atypickou instalaci gotického Krista v Getsemanech. V nakladatelství Triáda právě vychází jeho kniha Přímluva za současnost. Umění v sakrálním prostoru.
Ohlasy a souvislosti:
foto © Petr Neubert
Bílá hora 2014
umělecká intervence
nad hrobem padlých v bitvě 8. listopadu 1620
Patrik Hábl, Michal Rataj a Norbert Schmidt
poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře
7. září – 8. listopadu 2014
foto © Tomáš Souček
Obnova kostela Sv. Rodiny v Českých Budějovicích
Josef Pleskot, AP atelier
spolupráce Norbert Schmidt
realizace 2014