úterý 11. 2009, kostel Nejsv. Salvátora
čtvrtek 12. 11. 2009, KTF UK
Na pozvání Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy se v Praze uskuteční dvě setkání nad tématem nového muzea umění Kolumba v Kolíně nad Rýnem. Nedávno otevřené muzeum Kolumba okamžitě proslulo jak svou mimořádnou architekturou od Petera Zumthora, tak především svým jedinečným a důsledným konceptem každoročně se proměňujících výstav, konfrontujících navzájem to nejlepší ze sbírek historického i současného umění. Hostem setkání bude současný ředitel muzea, Dr. Stefan Kraus, významný německý historik umění a kurátor.
„Církevní muzeum není žádné skladiště mrtvých věcí!“ Tak charakterizoval Kolumbu kolínský kardinál Joachim Meisner. Jak by tedy mělo církevní muzeum působit? Jakou úlohu v něm hraje současné a jakou staré umění? Jak se podařilo v tak umělecky bohatém městě, jako je Kolín nad Rýnem, vytvořit instituci, která sklízí uznání po celém světě? Jak se podařilo shromáždit tak jedinečnou sbírku starého, a vedle toho i současného umění? Jak v praxi vypadá originální výstavní koncept Kolumby? Těmito a podobnými otázkami vztahu starého a nového, profánního a sakrálního umění, a vůbec vztahu církve a umění se bude zabývat jednak debata s Dr. Krausem v akademickém kostel Nejsv. Salvátora při Karlově mostě s názvem „Kolumba – Církevní experiment v Kolíně nad Rýnem“ (úterý 10. 11. 2009, 20:00 hodin), jednak následně i přednáška na Katolické teologické fakultě UK v Praze „Pozůstalost“ – aktuální výstava Kolumby (Thákurova 3, Praha 6, učebna P8, čtvrtek 12. 11. 2009, 15:30 hodin.)
Dr. Stefan Kraus (* 1960) je od roku 2008 ředitelem Kolumby – muzea umění arcidiecéze Kolína nad Rýnem. Dr. Kraus je významný německý historik umění a kurátor, autor mnoha textů a knih. Od roku 1991 pracuje v Kolumbě, kde vedle promýšlení koncepce a pořádání výstav také od počátku patřil k nejužšímu týmu, který připravoval novou budovu muzea, jež byla otevřena v září 2007.
Setkání se pořádají ve spolupráci s teologickou revue Salve, Akademickou farností Praha a Českou dominikánskou provincií a za podpory Adrieny Šimotové, Václava Ciglera a Pavla Brunclíka. Překlad je zajištěn.
Novostavba Kolumby od architekta Petera Zumthora vyrůstá beze spár z ruiny pozdněgotického kostela sv. Kolumby, kterou respektuje v každém detailu. Urbanisticky znovu vytváří městské jádro kdysi jedné z nejkrásnějších čtvrtí Kolína nad Rýnem, které bylo během II. světové války zcela zničené. V centru stavby, na místě středověkého hřbitova, se nachází tichý dvůr. Největší místnost v budově zastřešuje vykopávky s viditelnou strukturou města, která je 2000 let stará.
Bylo někdy více návštěvníků v muzeích a na výstavách než v naší době? Nikdy nemělo tolik lidí potřebu a asi ani příležitost účastnit se umění. A přesto mám jako zprostředkovatel umění dojem, že to velké množství zájmu nevedlo k většímu uvědomění existenciálního významu umění pro jednotlivce a nutnosti kultury pro společnost. […] K povědomí návštěvníků totiž nedospěla ani skutečnost, že umění minulosti, které je obdivováno a šířeno dle pravidel trhu, bylo kdysi stejně současné jako umění, které se rodí dnes a které také lidé tehdy většinou vnímali jako provokaci. […] Místo toho, aby se poskytl prostor nevyslovitelnému, probíhá permanentní zásobování uměleckým zprostředkováním, které sugeruje, že to podstatné je možné vysvětlit v několika větách na cedulkách, skrze „audio-průvodce“ nebo v katalogu výstavy. Ve světě, který si rozumí jako informační společnost, se umění redukuje na jeho fakticitu, na materiál a dějiny, na materiální hodnotu, na úroveň a jméno.
Každé muzeum je jakožto sbírka místem fragmentů, věcí, které ztratily svůj původní kontext, ať už jde o prostor kostela jako místa liturgie, nebo ateliéru jako pracovního místa umělce. Muzeum nemůže s těmito fragmenty dělat nic jiného než je stavět do nových kontextů. Každá forma výstavy vytváří vlastně takovýto nový kontext. Kolumba se snaží nevymýšlet si takovéto kontexty, ale skrze aktivní zacházení s vlastní sbírkou rozvíjet spojitosti mezi věcmi na základě estetických kritérií. Přitom vznikají situace, u kterých nelze vysvětlit, co lze bezprostředně vidět: Totiž to, že zdánlivě rozdílná díla spolu dokonale korespondují
Vytváříme sousedství, která v tom v nejlepším smyslu slova vzbuzují otázky, sousedství, která vnímáme jako vztahy plné napětí, jejichž přitažlivost nedokážeme slovy blíže vysvětlit. Pokoušíme se o kontextualizaci děl, která se řídí jejich estetickou přítomností. Pokoušíme se vytvářet prostory, které je možné prožít a na které si člověku ještě po letech vzpomene. Hlavním cílem našeho muzea je to, aby se člověk zabýval uměním přemýšlivě, aby dokázal žasnout, aby vzpomínal a zakoušel údiv, aby dal své fantazii a své víře prostor a tím se veskrze také stal rozjímavým, neboť proč by se rozjímání a muzeum mělo vylučovat?
foto Martin Staněk