úterý 18. 11. 2008, 20:00 hodin, kostel Nejsv. Salvátora
Každá doba má svůj ,horizont myslitelnosti‘ a svá schémata, kterými vnímá a interpretuje skutečnost, mezi jinými i umění. […] Hlavním problémem přitom není věčná relativnost našeho poznání a hranice našich možností, ale spíš nadbytek ambicióznosti a málo odpovědnosti za řečené či napsané věty.
Předponu post- nahradily v současné době předpony trans-, hyper-, multi- a de-, mimořádné oblibě se těší též pojmy končící na -text a jejich odvozeniny. Dnes se zpravidla nepíše o výtvarném umění, ale o vizuální kultuře či vizualitě, progresivní umělec netvoří dílo, ale realizuje projekt, neusiluje o vyjádření, ale definuje či redefinuje strategie, kóduje a dekóduje, reflektuje, analysuje a diagnostikuje a identifukuje, dekonstruuje a rekontextualizuje, intervenuje do veřejného prostoru, demaskuje falešné mýty, artikuluje tabuizovaná či démonizovaná témata, prolamuje bariéry, někdy pasti odhaluje, jindy nám je klade. Umění ‚je o‘ globalizaci, multikulturalismu, genderových otázkách, minoritách, médiích a komunikaci.
Předpoklad, že umění je to, co se za umění prohlásí, se uznává jako jediná nepochybná definice tohoto proměnlivého fenoménu, a teoretické komentáře se proto uchylují do bezpečné zóny novopozitivismu. Nesměřují k nalezení ‚podstaty´, ´smyslu´či jiné modernistické veteše, programově eliminují hodnocení a soustřeďují se na konstatování dat, mapování kontextů, identifikaci souvislostí a okolností.
Ztráta víry v obecné ideje ale asi není v dějinách nic mimořádně nového, a není důvodu, abychom dělali z diagnózy program. […] Když se u nás šablonovala avantgardní hesla, postekl si Josef Čapek: „Umění zítřka přestane být uměním? Škoda, ale snad umění pozítřka jím zase bude.“
PhDr. Pavla Pečinková CSc. (* 1951) absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, Filosofickou fakultu University Palackého v Olomouci a postgraduální studium estetiky a umělecké kritiky na Karlově universitě v Praze. Před rokem 1989 pracovala v nakladatelstvích Mladá Fronta, Odeon a jako vědecký aspirant v Národní galerii. Od roku 1990 přednáší dějiny estetiky a dějiny umění první poloviny 20. století na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je autorka mnoha textů a knih a editorkou mnoha katalogů výstav. Samostatně připravila jako kurátorka výstavy umělcům jako Josef Lada, Jiří Sopko, Kurt Gebauer, Stanislav Judl, Viktor Karlík, Věra Nováková a další. Největším životním zájmem je však dílo Josefa Čapka, jehož zatím největší českou retrospektivní výstavu připravila pro Jízdárnu Pražského hradu (7. 10. 2009 — 17. 1. 2010).
foto Andrej Kutarňa