Slavomír Hořínka – Litaniae Lauretanae & Magnificat
Arvo Pärt – Stabat Mater
kostel Nejsvětějšího Salvátora
středa 9. května v 19:45 hodin
Orchestr BERG & dirigent Peter Vrábel
Tiburtina Ensemble & Barbora Sojková
Magdalena Bartáková – stínohry
Setkání s tvůrci večera u skleničky vína začne přibližně 15 minut po skončení koncertu v sakristii kostela … Slavomír Hořínka, Magdalena Bartáková, Barbora Sojková, Peter Vrábel, Petr Vacík (moderuje Norbert Schmidt).
Koncert se koná ve spolupráci s Akademickou farností Praha při kostele Nejsvětějšího Salvátora a Centrem teologie a umění při KTF UK.
foto © Vítězslav Říha
MARIANUM … hudba – obraz – liturgický prostor
Koncert Orchestru BERG v kostele Nejsvětějšího Salvátora v sobě spojuje hned několik rovin – hudební, výtvarnou a duchovní. Jde ale také o „site specific“ projekt, který pracuje s bohatými prostorovými možnostmi tohoto kostela. Dojem z hudby slavného Arvo Pärta a Slavomíra Hořínky, jednoho z nejzajímavějších českých skladatelů mladé generace, umocní jemné stínohry Magdaleny Bartákové. Ty se zhmotní na jejím monumentálním a zároveň křehkém objektu z vrstveného papíru umístěném v kopuli kostela.
Kostel, okolo kterého denně chodí nejen pražané ale také davy turistů, žije mimořádně bohatě po celý rok díky přítomnosti akademické i umělecké komunity. Tentokrát zde bude hostem Orchestr BERG, který pro své akce pravidelně vyhledává zajímavé prostory korespondující s tématem večera. V nich pak představuje hudbu ve spojení s dalšími druhy umění i mimouměleckými podněty.
I v tomto případě, jak je u Bergu zvykem, jde o celistvý projekt, jenž bude propojen krátkými promluvami a scénickými prvky, které čerpají inspiraci v liturgických úkonech. Koncept večera vznikal v kreativním dialogu s Akademickou farností Nejsvětějšího Salvátora, která je mimořádně otevřena různým kulturním i myšlenkovým proudům a sama organizuje řadu uměleckých akcí (výstavy, debaty o dialogu současného umění a liturgie, Popelec umělců atd.), a Centrem teologie a umění při KTF UK. Ani program koncertu nebyl zvolen náhodně – květen je v rámci liturgického roku mariánským měsícem, což se odráží ve výběru hudebních témat.
Litaniae lauretanae (Loretánské litanie) jsou vstupní branou do atmosféry večera. Skladba, inspirovaná celkovou koncepcí koncertu, nabízí posluchačům možnost naladit se na „správnou vlnu“. Je psána pro dvě chorální scholy (sbory) a zvon na text, který vznikl ve 12. století ve Francii. Původně se jednalo o prosebnou modlitbu obsahující 49 různých označení Panny Marie. Tvoří ji krátké úseky pronášené knězem, které lid opakuje nebo jim přisvědčuje. Hudební jazyk Hořínkova zhudebnění vychází z dikce gregoriánského chorálu. Podle skladatelova vyjádření vznikly Litanie jaksi nad rámec zadání: „Je to z mé strany takový bonus – měl jsem pocit, že je potřeba, aby večer, koncipovaný jako celek, byl něčím orámován.“ Společně s Orchestrem BERG vystoupí ženský pěvecký ansámbl Tiburtina, který se vedle gregoriánského chorálu a středověkého vícehlasu specializuje právě na současnou hudbu. Pro tuto příležitost je obohacen o mužské hlasy.
Magnificat, kantáta pro 2 scholy, 25 hudebníků a liturgický prostor je další z řady skladeb, které vznikly na základě tvůrčí objednávky Orchestru Berg. Název magnificat, chvalozpěv zpívaný Pannou Marií při návštěvě sv. Alžběty před narozením Krista, je převzat ze začátku textu. Jedná se o veršovanou část jinak prozaického biblického textu (Evangelium sv. Lukáše). V liturgii se recituje během nešpor, tedy při večerní pobožnosti. K nejznámějším zhudebněním chvalozpěvu náleží verze C. Monteverdiho, J. S. Bacha, ale také K. Pendereckého nebo A. Pärta. I tato Hořínkova skladba vychází z gregoriánského chorálu. Hlavním rysem díla je vědomý redukcionismus vedoucí až k jednomu tónu. Ojedinělou inspirační roli zde sehrál vlastní interiér chrámu Nejsvětějšího Salvátora: „Zaujaly mne bohaté prostorové možnosti kostela – využívám mimo jiné i ochozů vedlejších lodí a kupole, ohniska zvuku budou putovat po celém prostoru.“ Vyznění ojedinělé hudebně-výtvarné struktury tak obohatí i pohyb hudebníků v rámci 12 oblastí, které jim autor vymezil. Cílem bylo organické propojení výsledku tvůrčího úsilí s Pärtovou skladbou Stabat Mater, která zazní na konci, do jakéhosi pomyslného oblouku.
Stabat mater Arvo Pärta pro smíšený sbor a orchestr vzniklo přepracováním starší verze díla (1985), určené pouze třem vokálním (soprán, alt, tenor) a třem instrumentálním (housle, viola, violoncello) hlasům. Skladba (ca 25 min.) je psána stylem tintinnabuli, založeném na spojování trojzvuků vázaných na melodický hlas zpravidla homofonně (akordicky) pojaté věty. Zhudebňuje text církevního hymnu (chvalozpěvu) z 13. století, jehož autorství je tradičně připisováno františkánskému mnichovi Jacopone da Todi. Působivý text byl v průběhu staletí zhudebňován velmi často; k nejslavnějším náleží Stabat G. P. da Palestriny, G. B. Pergolesiho, G. Rossiniho, A. Dvořáka. Nadčasovou aktuálnost textu potvrdil zájem skladatelů 20. století, kdy vznikla řada kompozic jak pro sóla, sbor i orchestr, tak pro soubory a cappella – K. Szymanowski, F. Poulenc, K. Penderecki. Pärtova kompozice nabízí zcela originální řešení, vyvolávající silný hudební prožitek. Skladba má dokonale symetrickou strukturu, v níž se střídají části instrumentální a vokální. Vůči mimohudebnímu prostoru (tichu) je vymezena rozsahem i hudebně téměř identickou introdukcí a codou (závěrem). Čtyři vokální bloky (10 textových částí), uspořádané do symetrických skupin (2 + 3 + 3 + 2), oddělují tři hudebně kontrastní interludia. Druhou mezihru lze chápat jako pomyslnou páteř díla. Zvukově bohatší verze pro smyčcový orchestr a sbor (jen soprán, alt a tenor) měla premiéru ve velkém sále vídeňského Musikvereinu 12. června 2008 v rámci festivalu Wiener Festwochen.
Nedílnou součástí celého večera je výtvarná složka, která se tak zásadním způsobem spolupodílí na její podobě. Autoři od počátku pracovali společně. Objekt Magdaleny Bartákové je zavěšený v kopuli chrámu. Jednoduché linie monumentálního objektu (ca 6 x 11 m), jež autorka vytvořila z vrstveného papíru, působivě kontrastují s barokní zdobností architektury. Objekt, jehož rozměry umožňují mj. „proměnu“ v projekční plochu, je především médiem pro kontinuální vznik/zánik originálních výtvarných kreací, které na jeho povrchu vytvoří jak přirozené denní světlo pronikající zvenčí, tak (s jeho ubýváním) umělé nasvícení a projekce pohyblivých kreseb.
Litaniae lauretanae i Magnificat Slavomíra Hořínky uvede Orchestr BERG ve světové premiéře.
Vznik a uvedení Magnificat Slavomíra Hořínky podpořili Martina a Radvan Bahbouhovi prostřednictvím nového dárcovského programu Patron pro premiéru orchestru Berg. Projekt vznikl s podporou mezinárodního rezidenčního programu Europe Art Touch Divadla Pôtoň v Bátovcích / SR.
foto © Martin Staněk
Slavomír Hořínka (*1980) pochází z Valašského Meziříčí. Vystudoval housle na Konzervatoři Pardubice u Dalibora Hlavy a následně skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Ivana Kurze. Během studia absolvoval stáž na Conservatorium van Amsterdam (Daan Manneke, Jorrit Taminga, Ned McGovan). V roce 2008 úspěšně zakončil doktorandské studium skladby pod vedením Hanuše Bartoně. Jeho skladby uvedly např. Česká filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice, Orchestr Berg, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Jihočeská komorní filharmonie, Bennewitzovo kvarteto, Ensemble Moens, Puellae Cantantes aj. Od roku 2006 působí pedagogicky na katedře skladby Hudební fakulty AMU v Praze. www.horinka.cz
Magdalena Bartáková (*1980), výtvarnice a animátorka, věnuje se také knižní ilustraci, malbě a grafice. Vystudovala VŠUP v ateliéru Jiřího Barty. Ocenění získala již v roce 2002 na veletrhu Svět knihy za ilustrace ke knize R. M. Rilkeho. Dalšího pozitivního ohlasu se dočkal její animovaný film Zahrada uzavřená, který je křehkou osobní parafrází knihy Píseň písní – zaujal jak neobvyklou asociativní skladbou záběrů, tak originální autorskou technologií. Film získal v roce 2009 čestné uznání mezinárodní poroty na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Třeboni a reprezentoval Českou republiku v Argentině.
Tiburtina Ensemble je ženský vokální soubor, který se věnuje interpretaci gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a soudobé hudby. Soubor měl za svou krátkou existenci možnost vystoupit na předních českých a evropských pódiích a zařadil se tak mezi špičku v oblasti interpretace středověké hudby. Jeho členkami jsou přední interpretky staré hudby, které vystupují se soubory jako je například Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Ensemble Inégal, Doulce Memoire, Mala Punica, Collegium Vocale Gent ad. Uměleckou vedoucí souboru je Barbora Sojková. Pro tento projekt Tiburtina zcela netradičně přizvala i mužské hlasy.
Barbora Sojková (*1982, Praha) se hudbě věnuje od dětství. Jako členka Kühnova dětského sboru (1995–2003) absolvovala množství koncertů i operních představení v ČR i zahraničí. Vystudovala obor Sbormistrovství chrámové hudby na Pedagogické fakultě UK (2001–2004) a od r. 2009 zde vyučuje teorii a dirigování. V současné době pokračuje ve studiu hudební vědy na FF UK a specializuje se na gregoriánský chorál. Soukromě se vzdělává ve zpěvu se zaměřením na interpretaci staré hudby. Je členkou a uměleckou vedoucí souboru Tiburtina Ensemble a Collegium Vocale 1704. Věnuje se rovněž scénickým produkcím.
Orchestr Berg je špičkové mladé těleso, které již deset let přináší svěží vítr na českou hudební scénu – uvádí originální a divácky atraktivní projekty, které kladou důraz především na současnou hudbu a hudbu 20. století. Tu kombinuje například s filmem, tancem, divadlem nebo výtvarným uměním, své posluchače zve do netradičních prostor. Prostřednictvím pravidelných objednávek nových děl u českých skladatelů především mladé generace pomáhá vytvářet nové hodnoty a investuje do budoucnosti hudby a umění. Na svém kontě má desítky světových premiér a ještě mnohem více premiér českých.
Peter Vrábel je slovenský dirigent, který žije a pracuje v Praze. V roce 1995 založil orchestr Berg a určil jeho hudební směřování – díky němu je dnes tento orchestr oceňován jako jedinečný interpret hudby 20. století a hudby soudobé. Spolupracuje se soudobou českou skladatelskou špičkou a vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro vynikající umělce mladé generace. Je držitelem Ceny Gideona Kleina. V roce 2010 získal od České hudební rady / UNESCO ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby.
Arvo Pärt (*1935, Paide, Estonsko), světově proslulý estonský autor – hudební mág. První roky života vyrůstal ještě ve svobodné zemi, brzy ale prožil jak její násilné připojení k SSSR (1940), tak i několikaletou německou okupaci (1941–1944). Osvobození Rudou armádou a téměř pět desetiletí sovětské vlády zasáhlo do jeho osobního i tvůrčího života do té míry, že r. 1980 na protest proti politické a duchovní represi emigroval do Vídně, resp. Západního Berlína (1981). Těžce zkoušená země získala svobodu o 10 let později. Teprve v loňském roce se Pärt vrátil zpět do rodné země. S hudbou se seznámil v hudební škole v Rakwere kolem poloviny 50. let. Na konzervatoři v Tallinnu (1957–1963) byl žákem folkloristy Heino Ellera. Tehdy vznikla první Pärtova díla, ovlivněná meziválečnou avantgardou – sovětskými neoklasiky, případně hudbou B. Bartóka. Kontakt s dodekafonií a poválečnou západoevropskou hudbou mu zprostředkovaly ilegální nahrávky, k nimž se dostal během svého působení v rozhlase. Zatímco ideově nevyhraněné oratorium Maatima sann bylo pro režim relativně přijatelné (1961), již orchestrální Nekrology op. 5 si vysloužily zdrcující kritiku (1962). Aktivní orientací v aktuálních západních uměleckých trendech (serialismus, aleatorika, technika koláže, teatralizace hudby, happening, minimalismus) a zaměřením na duchovní témata se Pärt i přes složité postavení kultury a oficiální ateismus stal jednou z předních osobností sovětské soudobé hudby. Kolážovitě pojaté Credo (1970), jehož text, zasazený do melodie Bachova Preludia C dur přehluší aleatorní vřava, se po 10 let nesmělo koncertně provádět. Skladba však již signalizovala odklon od západní avantgardy a hlubokou osobní krizi. Následovalo několik let studia středověké a renesanční hudby provázených zásadní proměnou Pärtovy duchovní orientace směrem k ruské ortodoxní víře. Výsledkem bylo radikální zjednodušení jeho hudebního jazyka, inspirované gregoriánským chorálem: v roce 1976 měla premiéru prostá dvouhlasá klavírní skladba Für Alina. Následovala trojice kompozic, které dodnes patří k jeho nejhranějším: Cantus na paměť B. Brittena, Fratres a Tabula rasa. Svůj nový jazyk pojmenoval tintinnabuli (latinsky „zvonečky“): „Přišel jsem na to, že stačí, když se krásně zahraje jediná nota. Tato nota nebo okamžik ticha mě uklidňují.“ Klid v hudbě však neznamenal klid v duši, následovala emigrace. Většina Pärtových skladeb napsaných po r. 1980 ve Vídni resp. Berlíně je určena pro sbor nebo malý soubor. Z jazyků převládá latina, objevuje se i němčina, španělština, italština; např. Te Deum, které evokuje, ale neužívá gregoriánský chorál (1984), Litany pro sóla, sbor a orchestr (1994) nebo Kanon Pokajanen na ruské ortodoxní texty. Ve svobodném světě ho však nečekal jen tichý exil zasvěcený nerušené práci. Jakmile začala německá společnost ECM vydávat nahrávky Pärtovy hudby, prodalo se jich neuvěřitelné množství. V době globálního ekonomického boomu 80. a 90. let minulého století dosáhl Arvo Pärt téměř masové popularity. Jeho hudba nabídla přetechnizované a zvukovým smogem ohlušené (západní) konzumní společnosti oázu klidu, spočinutí a ztišení…
foto © Martin Pavala, Martin Staněk
Ohlasy:
Music preview: Orchestr BERG
Orchestr BERG presents three pieces of contemporary spiritual music
The Praque Post, 2.5. 2012
Orchestr Berg propojuje soudobé umění s liturgickým prostorem
Český rozhlas radiožurnál, 6.5. 2012
Around the Table: An Informal Chat with the Audience
Opus Osm, 16.5. 2012