postní intervence
v kostele Nejsvětějšího Salvátora
u Karlova mostu
Popeleční středa – Velikonoce 2025
uvedení 5. března
po bohoslužbě Popelce umělců,
která začíná v 19:00 hodin
foto: Petr Neubert
V rámci letošní postní intervence pracuje fotograf Ivan Pinkava se dvěma ústředními místy jezuitské tradice našeho kostela. Místy, která jsme dosud při našich uměleckých průzkumech nikdy takto cíleně neakcentovali. Jde o kaple a jejich oltáře, které ukončují obě boční lodě chrámu Nejsv. Salvátora a jsou vyhrazené oběma hlavním barokním hrdinům raného Tovaryšstva – sv. Ignáci z Loyoly a sv. Františkovi Xaverskému.
Bezprostřední podněty letošní intervence jsou také dva. S Ivanem Pinkavou jsme chtěli spolupracovat už dlouho. Jeho fotografické obrazy se totiž nezřídka sytí až barokní protikladností plnosti a prázdnoty, světla a stínu, spirituality a lidské temnoty, života a smrti, melancholie… Na nejeden fotografův snímek by se dalo vztáhnout to, co píše v jedné z nejslavnějších českých barokních básní salvátorský jezuita Bedřich Bridel: „Co já? Co ty? Bože svatý? Já hřích, pych, lest, (…) hnis, vřed, puch: Tys čistý duch.“ Pinkavovy obrazy jako by zachycovaly ono zlověstné ticho, poté co už pominou dramatické události. Jako by mapovaly dobu po katastrofě. Snad by se také dalo konstatovat, že Pinkava zkoumá pomocí svých fotografií jako jakýsi experimentální archeolog sílu fragmentů, odkazů a parafráze výjevů z celých dějin evropské obraznosti. Během let si u toho vytvořil osobitý, ihned rozeznatelný, a přitom univerzální vizuální jazyk, díky kterému je jeho dílo známé v Evropě i za oceánem.
Naši prosbu, zda by své fotografie někdy konfrontoval i s naším klementinským chrámem, neodmítl. Až donedávna se ale neotevřely ony pomyslné příhodné dveře, kterými by mohl sobě vlastním způsobem vstoupit. Teprve loni na podzim, když jsme odvezli k důkladnému průzkumu raně barokní obraz Vidění sv. Ignáce z roku 1603, se s překvapivě samozřejmou lehkostí staré přání propojilo s aktuální příležitostí. Hned během našeho prvního setkání v kostele se také ukázalo, že do hry ještě vezmeme i neobsazený barokní štukový rám v Xaverově kapli na druhé straně chrámu.
foto: Petr Neubert
Pro postní dobu, dobu zahalování obrazů a soch, dobu vizuální redukce, vybral Ivana Pinkava příhodně dvě nefigurální fotografie. V historických rámech, v nichž se ukazovaly existenciální, zlomové či dokonce finální výjevy ze života jezuitských hrdinů, se tedy nyní ocitly na první pohled podivné skrumáže věcí, sestavy odložených zapomenutých předmětů, pozůstatky někdejšího života. Leckterému kostelníkovi možná připomenou situace, jež zná z nepřístupných prostorů, které se často nacházejí za odvrácenou stranou starých oltářních architektur. Ty se totiž v mnoha chrámech proměnily v praktická skladiště nepotřebných svatých i nesvatých předmětů. Druhý pohled na Pinkavovy snímky ale ukáže, že zvolené motivy kupodivu nepůsobí ani v umělecky prvotřídně pojednaném prostředí čelních stran salvátorských retáblů cizorodě. Dokonce v nich otevírají nové, přitom komplementární významové vrstvy.
Název intervence Noční práce odkazuje na prvním místě na skutečnost, že fotografické obrazy Ivana Pinkavy vznikají převážně v noci, při absolutním soustředění v ateliéru, kde se čas zastaví, kdy se vnější podněty zredukují na minimum, aby se naopak mohla plně zacílit vnitřní pozornost. Noc jako privilegovaná doba introspekce, soustředěné práce, zahalení, redukce, klidného přemítání nad minulostí a jejími dochovanými fragmenty. A také období, ve kterém se nacházíme teď, vystoupení z koloběhu všedního dne, hledání nového začátku. To vše jsou další roviny, které nám Pinkavova salvátorská postní intervence letos nabízí.
Norbert Schmidt
foto: Petr Neubert
Ivan Pinkava (* 1961) studoval v letech 1977–1981 Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a následně Uměleckou fotografii na FAMU. V roce 1989 spolu s dalšími fotografy spoluzaložil Pražský dům fotografie (PHP), v letech 2005–2007 působil jako vedoucí ateliéru Fotografie na pražské UMPRUM. Jeho díla jsou mimo české instituce zastoupena ve sbírkách Bibliothèque nationale de France v Paříži, Gernsheim Collection v Texasu, Victoria and Albert Museum v Londýně, Kinsey Institute Art Collection v Bloomingtonu, The Dali Photo Museum v Číně, Museum of Photographic Arts v San Diegu a v mnohých dalších.
díla Ivana Pinkavy u Salvátora:
oltář sv. Ignáce z Loyoly – Bez názvu / Untitled, 2024
kaple sv. Františka Xaverského – Bez názvu / Untitled, 2019
foto Petr Neubert
kurátoři:
Norbert Schmidt a Petr Neubert
produkce:
Martin Staněk
odborná spolupráce:
Filip Srovnal, Národní památkový ústav
tisk:
Fotonova
realizace, osazení:
Ignác /
Adam Pokorný, David Hrabálek, Pavel Geryk – Akademie výtvarných umění v Praze
Xaver /
Filip Hrubý
osvětlení:
Jan Jiruška, Etna
grafika:
Jan Havel
jazyková redakce:
Martin Bedřich
pomoc při realizaci:
Kryštof Hlavnička, Fotonova
Prohlídku intervence mimo pravidelný program kostela lze domluvit
u farní asistentky Kateřiny Černé: info@farnostsalvator.cz, 222 221 339
foto: Petr Neubert
doprovodné akce:
• Komentovaná prohlídka oltářů sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského
s historiky umění Petrou Oulíkovou a Filipem Srovnalem
neděle 16. března 2025 od 21:00 hodin
(po bohoslužbě, která začíná v 20:00 hodin)
• Komentovaná prohlídka postní intervence s Ivanem Pinkavou
neděle 6. dubna 2025 od 21:00 hodin
(po bohoslužbě, která začíná v 20:00 hodin)
foto: Petr Neubert
Ohlasy a souvislosti:
Promluva Tomáše Halíka při bohoslužbě Popelce umělců
5. března 2025
Promluvu Norberta Schmidta při uvedení postní intervence Ivana Pinkavy
sakristie Nejsv. Salvátora 5. března 2025, Christnet 8. března 2025
Postní intervence: Noční práce
rozhovor s Ivanem Pinkavou a Norbertem Schmidtem vedl Matěj Senft
Český rozhlas Vltava – Krédo, 16. března 2025
*
Postní intervenci
a související doprovodný program pořádají:
Akademická farnost Praha
Centrum teologie a umění Praha
