„literárně-duchovní meditace“
poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře
středa 5. listopadu 2014 v 19:30 hodin
V rámci podzimního pásma Bílá hora 2014 – Co nás rozdělilo, může dnes spojovat? proběhne v poutním areálu Panny Marie Vítězné na Bílé hoře setkání s literárním historikem Martinem Bedřichem. Fenomén Bílé hory se nesmazatelně vepsal do kulturních dějin české země a zanechal svou výraznou stopu i v literatuře. Četba několika vybraných děl a jejich „literárně-duchovní meditace“ před nás postaví problém komplikovaněji, než jak si ho snad pamatujeme ze školních lavic nebo populární publicistiky. Černobílost přístupu k bělohorskému dědictví bude možná nahrazena komplexnějším vědomím, k němuž nás vybízí právě literatura.
Mgr. Martin Bedřich, Ph.D. (* 1982) je literární historik, šéfredaktor nakladatelství Portál a výkonný redaktor revue Salve. Vystudoval bohemistiku a komparatistiku na FF UK. Zabývá se raným novověkem, vztahem obrazu a textu a katolickou literaturou 20. století. Vydal knihy Klášterní kuchařka aneb Oroduj za nás, domácí kuchař (se Zuzannou Bedřichovou a Ondřejem Zátkou; Libri 2004), Dnes jen o té prašivině (korespondence Bohuslava Reynka Tereze Sumové) (s Alešem Palánem; Paseka 2005), Stařec a med (se Zdeňkem Jančaříkem; Portál 2012) a knihu rozhovorů s Martinem C. Putnou Vždycky v menšině (Portál 2013).
foto © Petr Neubert
…
Bylo hrozno a žalostivo o tom rozprávěti. A tak nic jiného nezbylo než: acg, ouvé a běda, dej a berme. Ani katolickým římského náboženství nebylo odpuštěno a prominuto, jen dej všechno a věř sobě, jak chceš.
(M. Dačický z Heslova, 1620)
…
Zpátkem noho s hory nade každou
Černost tmavých nocí černější,
Médea to českých dítek vraždou!
(J. Kollár, 1824)
…
Na temenu šírém Bílé hory;
Byla bitva hrozná, boj byl strašný,
Čech tam stál naproti bratru Čechu,
Oba pro svého se bili krále
(K. H. Mácha, 1832–1833)
…
Na mladých prsou těžce leželas,
že pod břemenem tím jsem klesal skoro.
Těžko jsem vydech, těžko vstal jsem zas.
Těžko jsem rval se s tebou, Bílá horo.
(V. Dyk, 1907)
…
Jsou dvojí katastrofy, ničící – a tvořící. Očistné katastrofy, jejichž láva spaluje jakési otrávené vegetace života. Vaše vás nezničila, jste. Z čeho vás očistila? Přemýšlejte!
(M. Marten, 1917)
…
Napravili jsme národní porážku i hanbu. Pochovejme Bílou horu v pokoji a doufejme, že se už nikdy nevrátí. Budiž zahlazena, ale ne zapomenuta. (…)
Je mrtva Bílá hora. Na jejím hrobě povstává svobodná, demokratická republika od Šumavy za Užhorod a v ní bude bohdá šťastně žít svobodný národ československý!
(J. Herben, 1918)
…
Nespočívá vlastní sláva zázraku bělohorského v tom, že ani vítězství bělohorské nemohlo v Čechách vyhubit katolickou víru?
(J. Durych, 1924)